Jana Koderová a zajímavý příběh poezie

Zabývám se psaním poezie, vlastně ne jen psaním, ale i uměleckým přednesem již od mládí, recitaci jsem se intenzivněji věnovala hlavně v době studií. Psaní poezie mi pak nadále sloužilo spíše jako jakýsi druh psychoterapie, když mě sem tam život srazil na kolena. Když jsem pak, téměř v důchodovém věku ovládla základy elektronické komunikace coby samouk, přesunula jsem své psané výtvory z opravdového šuplíku do toho počítačového.

Jednou jsem na fb narazila na člověka jménem Rostislav Křivánek, který dával veřejně nádherné fotografie kraje v němž žiji a já mu jeho obrázky pokaždé okomentovala - jen trochu jinak než ostatní, prostě jsem poeticky a svými slovy popsala, jaké pocity ve mě jeho obrázky vyvolávají. Jednou jsem na podobnou fotku napsala své vyznání kraji, jak jinak než ve verších, no a tím to vlastně všechno začalo. Po 3 dnech se mě onen pán zeptal, kdo je autorem těch veršů, tak jsem jen nesměle špitla ,že já a že je mým celoživotním snem vydat jednou sbírku.

Po čase jsme se domluvili, Rosťa doplnil mé básně nádhernými fotkami a sbírka byla na světě. Ráda bych , než jednou odejdu, vydala ještě jednu sbírku, tentokrát poezii milostnou.

Ukázka:

Chvíle

Vyplazený jazyk času

si nás vychutnává,

jak jsme si jindy

pochutnávali na něm

Ještě jsi tady a už tě ztrácím,

každodenní zápas se snem

byl od začátku prohrán

Lípy odkvetly,

měsíc už má zas svoji chladnou tvář

Už jen maličko budeme spolu

Ještě maličko budeme spolu

maličko, slza a nic

Dotknu-li se,

dotýkám se tebe

plnou dlaní noci