Malé povídání pro nadšence literárního hororu :-)

Něco málo o mně:

Jmenuji se Jan Hlubek, jsem básník, spisovatel a editor. Pocházím z Ostravy. Na svém kontě mám aktuálně čtyři knihy, přičemž další čtyři se připravují pro vydání v tomto roce. Mou specializací je hororový žánr, a to jak v románové, novelové či básnické formě. Jediné, čemu jsem nepropadl, a jde tak o mou slabinu, jsou povídky. Jako svůj největší vzor vnímám amerického spisovatele R. L. Stinea (inspiroval mne k sepsání novely ROSIE, jež se umístila jako #2 bestseller Knihy Dobrovský v sekci čs. horory), ale charakterově mám nejblíže k H. P. Lovecraftovi. Mezi své velké oblíbence řadím i E. A. Poea a S. Kinga. Jestli vás k mé maličkosti zajímá něco více, koukněte na Wikipedii nebo na www.hlubek.cz (vstup pouze pro ty, co se nebojí temnoty).

O své tvorbě hovořím rád. Koneckonců - který autor ne. Proto se pokusím podělit se s vámi všemi o několik postřehů, jež se sice týkají mé vlastní tvorby, ale zároveň zabředneme do tajů tvůrčího procesu a nahlédneme pod pokličku mého stěžejního žánru jako takového.

Kdybyste se mne zeptali, zda si vzpomenu na první moment, který hrál klíčovou roli v mých literárních začátcích, na moment, jenž se podepsal pod zažehnutí oné vášně, tak se přiznám, že nikoli. Můj život se odjakživa točil okolo knih, proto bych nerad některým momentem diskriminoval ty ostatní. Ale ano, je pravda, že horory v celém tom širém spektru plnily pouze okrajovou úlohu (mou vášní byla paleontologie a s ní veškerá vědecká literatura). Takže, měl bych-li být konkrétnější, asi bych vyzdvihl osudové setkání s knihou Úsměv, prosím, přichází zlo. Byl to první horor v mé dětské knihovně... Ale pojďme dál.

Vezměme to popořádku.

Psaní může mít pro každého jednoho spisovatele svůj vlastní, specifický význam. Někdo si jen trénuje mozek, aby mu nezakrněly verbální schopnosti, jiný pro změnu takto relaxuje a další hledá způsob, jak tvořit příběhy, které by mohl předat dál, čímž sám v sobě nachází jistou podobu seberealizace. Ale horror... horror je doopravdy specifická záležitost. Sklony k tomuto žánru se získávají z nitra duše, autor tak vesměs těží z vrozených predispozic, které obvykle nemívají zrovna růžovou barvu. Samozřejmě, máme i spisovatele, jimž tento úděl přihrál do cesty až krušný život v podobě temného osudu či pekelné shody náhod, jako tomu bylo např. u Stephena Kinga, ale ti, kteří si svá nevysvětlitelná niterní stigmata přinášejí již při vstupu na tento svět, stále převažují (Lovecraft a Poe budiž příklady). A se mnou je to podobné. Je logické, že inklinace ke všemu temnému se dříve nebo později musela nevyhnutelně protnout s láskou ke knihám a literární říši obecně, neboť oba aspekty v mém životě měly své pevné kořeny. Kořeny, z nichž a na nichž jsem vyrůstal a formoval svou osobnost.

Mám-li se vyjádřit k tuzemskému knižnímu trhu, nebudu daleko od pravdy, když jej přirovnám k českým lokalitám s dinosauřími pozůstatky. Obojí je stejně bídné. Musíte se strefit do něčeho doopravdy inovativního, abyste mohli očekávat markantní odezvu. S tím se však dostává do rozporu duševní potřeba autora, který, pokud se nevěnuje psaní čistě pro zisk, tak se bude nutně potýkat s dilematem, jak opustit to, co je blízké jemu a orientovat se jen na něco, co uspokojí větší počet čtenářů. Horror je v tomto pochopitelně rovněž menšinový žánr, který sice má určitou cílovou základnu, ovšem nikdy nebude moci konkurovat kupříkladu thrilleru. Rozhodně se ovšem věnujte tomu, co vás baví!

Pokud chcete upřímnou radu, jak začít psát knihy, striktně vás varuju, a to ve vší vážnosti, vyhněte se jakýmkoli placeným seminářům. Obvykle je vedou pochybní koučové, autoři podprůměrných kvalit, a vy tak leda vyhodíte peníze oknem. Máte-li zájem se zdokonalit (pouze zdokonalit! Jestliže to v sobě nemáte, nepomůže vám ani svěcená voda), zkuste univerzitu, obor tvůrčí psaní, anebo se zaměřte na typ literatury, které se hodláte věnovat. Čím více toho přečtete, tím rozsáhlejší přehled o dané problematice získáte. Pak už jen trénujte a trénujte. Pilujte svůj um k dokonalosti. Je to dlouhá cesta, ale věřte- funguje to!

Pakliže se ptáte, co je hrozného na tom, být autorem, tak u nás, kdo se věnujeme hororu, je odpověď poměrně snadná. Největším nepřítelem je nepochopení ostatních. I čtenář, který si váš příběh chválí, častokrát kroutí hlavou nad náturou vás coby autora. A není se čemu divit. Pokud ve vás dřímají tendence chodit v noci po hřbitově za účelem inspirace, nejeden psychiatr svou nápomoc bleskově vzdá. Oproti tomu je na tomhle povolání vážně skvělé, že můžete realizovat své sny a žít všechny ty příběhy, jichž se celé zástupy šikují ve vaší hlavě a dožadují se neodbytně pozornosti.

A jaké závěry z toho plynou? Kdo z vás dočetl až sem, měl by si odnést jasné poselství, že knihy jsou základ, ale bez dobrých autorů vymřou. Abyste se oněmi autory stali, připravte se na práci v noci, kdy přicházejí nejčistší myšlenky, a celkovou řeholi. Makejte na sobě, jinak vám vydavatel (a co hůře- čtenáři) ukáže záda. Začněte raději s povídkami (třebaže já se na ně vykašlal), pomohou vám komponovat formu příběhu, což vám časem usnadní tvořit obsáhlejší texty. A především - čtěte, čtěte a čtěte.

Velké díky za pozornost :-) Opatrujte se.

-hluback-