Proč se vůbec učit psát?

Představte si, že by někdo, kdo v životě nebyl na natáčení žádného filmu ani krátkého spotu, chtěl najednou natočit celovečerák, který dobude svět…

Dost možná by to dopadlo tak, jako když si dáte do vyhledávače YouTube

„fakt nepovedené amatérské filmy“. Protože nápad a vize je jedna věc,

ale technika je věc druhá. Takže filmaři mají svou FAMU, divadelníci DAMU

a sochaři AVU. Nebo se chodí na různé kurzy či se začíná od píky jako nosič kávy panu režisérovi. Nicméně žádný učený z nebe nespadl. A to samé platí i u psaní. I tady jsou nápady, vize či talent na jedné straně, ale provedení na straně druhé.

Určitě se nevzdávejte svých představ, originálních nápadů a touhy dělat věci jinak. Nicméně je vždy dobré se podívat i těm druhým pod pokličku, omrknout, jak to dělají oni a popřípadě se od nich něco naučit. Psaní vnímám totiž jako proces a rozhodně není jen o tom, jak vymyslet strhující příběh, ale i o tom,

jaká volit slova, jakého vybrat vypravěče, kompozici, žánr a délku textu.

Jak správně vykreslit postavu a napsat dialogy dokáže potrápit kdejakého autora, i toho zkušeného.

Zasloužíte si být lepší

Takže pokud se na cestu psaní vydáte, věřte si natolik, že si zasloužíte péči. Jinými slovy autor by měl být pyšný na svůj text a právě proto, by se měl snažit ho zdokonalovat, protože ví, že má na to ho dopilovat do dokonalosti.

Ale nechci strašit slovem dokonalost, zatím chci mluvit o jiném slově a to

o „chtění“. To je základ pro každou tvůrčí činnost. Já vždy říkám, že talent

není zase tak potřeba, jako ta touha, chuť něco tvořit, schopnost dívat se jinak,

umět se zastavit.

Začněte čímkoli, stačí stránka

Pokud jste tedy na startovací čáře ve spisovatelském světě, hýčkejte si to svoje „chtění“, porozhlédněte se, co by vám sedlo a vyzkoušejte všechno možné.

Psát se naučíte jedině tak, že budete psát. A že zkusíte psát nejen to, o čem si myslíte, že by vám šlo, ale dáte šanci jiné formě, jinému žánru či jinému stylu psaní. Většina z nás začíná povídkami a dělá si zálusk na román, ale málokoho napadne, že i takový scénárista ať už filmový či divadelní nebo autor komiksu musel nějak začínal a vyjít z komfortní zóny „svých povídek“.

Začnete tedy psát tím, že si zkusíte třeba jen popis postavy nebo na stránku napíšete vše, co se vám zrovna honí hlavou. Začít se může jakkoli, ale vždy doporučuji něčím malým, aby nás neodradil fakt, že jsme se v pětisetstránkovém románu zamotali tak, že by to nedala dohromady

ani Božena Němcová.