Vyhledat
  • Adam Kadmon

Úvaha o autorství Adama Kadmona

Milí autoři, vážení čtenáři.


Jmenuji se Adam a ve světě literatury publikuji pod jménem Adam Kadmon. Přijal jsem výzvu blogu Mezi námi autory a chystám se teď odpovědět na několik otázek stran toho, co to vlastně znamená býti autorem. Jak člověk vnímá svou vlastní tvorbu nebo co ho vedlo ke stavu autorství, to nejsou otázky jednoduché a mimo blog na ně každá autorka či každý autor jistě zkouší odpovědět, částečně i ve své tvorbě. Hlubší vhled do studia autorství čtenář jistě získá četbou Foucaulta nebo Barthese a není třeba se tu zabývat vymezením pojmů nebo jejich funkcemi. Pojďme si rovnou na úvod říct, že pod pojmem autor si dnes každý představí člověka, který něco napsal, namaloval, složil nebo jinak vytvořil. Ve vnímání každého druhého se pak jedná o relativní vymezení ve dvojici autor-interpret, tedy jeden člověk, který něco vytvoří, a druhý člověk, který to potom provozuje. V této dvojici větší slávu sklízí interpret, neboť ten teprve vdechne stvořenému dílu život a přinese ho publiku, autor v tomto vymezení stojí v pozadí. Jestliže je autor člověk, který něco vytvoří - bez ohledu na osud jeho výtvoru, dalo by se bez nadsázky říct, že všichni, nebo téměř všichni jsme autoři svého druhu. Jeden je autorem básně, jiný autorem myšlenky, a další zase autorem pracovního postupu a tak podobně. Autorství je tedy pojem velmi fluidní a záleží na tom čím se naplní.


Přiznám se tedy bez mučení, že pro mě pojem autorství znamená méně než pojmy jiné. O tom, že se stanu autorem jsem v dětství nesnil, autorství jsem nezasvětil většinu života ani jsem autorství nestudoval v různých školách. Vždy to byla Literatura. Především Literatura. I z té se ale postupně stal pojem fluidní, takže musím upřesnit, že Umělecká literatura. Ta mne zaujala od první chvilky, když jsem se v pěti naučil číst a začal postupně pohlcovat různé knihy a nasávat z nich znalosti. Ve dvanácti letech se mi pak stala útěchou, když jsem začal poprvé tvořit, ne nějaké školou nadiktované slohovky, ale poesii, zcela vážně míněnou a úplně nezralou poesii, tak jak jsem ji skutečně chtěl psát a co jsem jejím prostřednictvím chtěl sdělovat. Od té doby jsem se stal autorem mnoha textů, básní, dramat divadelních i filmových, textů prozaických ale také mnoha textů odborných či popularizačních. Záleží ale velmi na tom, jak se člověk k autorství postaví. Býti spisovatelem, nebo básníkem, to předpokládá tvorbu, ale nikoli zodpovědnost. Býti autorem, to už ale v sobě nese hodně i z toho, co se s textem bude dít po jeho dokončení. Osobně pocit autorství přirovnávám s nadsázkou k pocitu rodičovství. Dokud básník či básnířka své dílo utváří, je lehké a nehmotné jako myšlenka. Jakmile je ale dílo hotové, narodí se na tento svět a je třeba se mu o život postarat, jinak bude kratičký a dílo zajde na nedostatek starosti a pozornosti. Ale samozřejmě, nelze to přirovnání dotahovat do důsledků, neboť mezi vlastními dětmi matka oblíbenců nevybírá, zato autor má k různým svým dílům různý vztah. A tak z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsou díla, pro která jsem založil divadelní společnost a několik roků ji provozoval, a jsou díla, která jsem několikrát zarecitoval a tím byl proces jejich publikace ukončen. Není samozřejmě pravda, že to, co považuji za kvalitní umění sám, se automaticky líbí také publiku, dokonce bych i řekl, že ironií lidského osudu je tomu právě naopak.


Jak je vidět na mé úvaze, do role autora mne pasují hlavně vytvořená díla. Není tedy až tak důležité že píšu, ale co píšu. Asi každá autorka a každý autor si zvolí formu, která nejlépe vyhovuje jeho nebo její nátuře a této formy se snaží držet. Ne tak já. Považoval bych za velké omezení, kdybych si musel zvolit pouze jednu formu. Jakmile si nějakou osahám, zabydlím se v ní a získám s ní zkušenosti, dostanu se do stavu ve kterém je mi pohodlné v ní tvořit, už mě pálí, abych nikdy nezůstal v pohodlných domácích trepkách a vydal se okamžitě na cestu ve formě jiné, která mne bude tlačit a více mi tak pomůže rozvíjet vlastní schopnosti. Tak ač jsem byl mladistvým básníkem, šel jsem studovat na konzervatoř skladbu písně a scénáře, což jsem později vyměnil za studium prozaické filologie na vysoké škole. Zkušenosti, které jsem cestou nabral, poměrně hlubokou znalost různých forem, nyní zúročuji ve svých textech různých druhů. Tak jsem se po svém vypořádal s šíří forem, ale co obsahy? Vždycky jsem byl ve své tvorbě kritizován za patos, který si nedovedu odpustit, a který je velmi nesnadno definovatelný, snad jen podle individuální subjektivní definice. Co jednomu přijde patetické, zasáhne jiného na té správné struně a souzní s jeho srdcem. Vždycky jsem si ale myslel, a myslím si to dodnes, že umění všeobecně, a zvláště literatura, by se měla vyjadřovat k velkým tématům života, jako je Láska, Smrt nebo Víra. Na těchto tématech je mnoho patetického, ale také mnoho skutečného a autentického, jak dokáže potvrdit každý, kdo svůj život žije. Neboť když budeme život skutečně žít, tato témata se nás dotknou, ať už si to přejeme nebo ne. A pomocí umění a zvláště literatury můžeme svoje zkušenosti lépe zpracovávat, pojmenovávat a těžit z nich poučení. Proto jakožto autor vyhledávám témata, kterým se všeobecně říká silná. Taková, která společnost dráždí a rozdělují, taková, o kterých společnost nechce nic slyšet a od kterých se odvrací. Zkráceně taková témata, ze kterých jde strach. Já z nich ale strach nemám a považuji za morální povinnost každého básníka, spisovatele, autora, být svědomím společnosti a tato témata vynášet na světlo poznání.


Možná si říkáte, jaké úvahy vám to tady předkládám, když možná nejsem ani polovina z toho, co tu líčím. Ten soud mi nepřísluší, ale mohu vám jako příklad uvést některé ze svých úspěchů a neúspěchů, aby to byl soud rovný a nikoli příkrý. Ve dvanácti jsem začal psát sám za sebe, v sedmnácti vystupovat veřejně a ve dvaceti publikovat. Od začátku jsem měl poměrně přísně určený program tvorby a směr, jakým se chci ubírat. A to mi zůstalo až dodnes. Když jsem v roce 2005 zakládal soubor avantgardního divadla věděl jsem, že budeme psát nové hry a hrát je příštích pět let a tak se také stalo. Vykoupeno to bylo dřinou a úsilím, ale stálo zato ten program naplnit. Když jsem si v roce 2013 říkal, že chci publikovat jednu knihu ročně po příštích deset let, no letos se chystám teprve na osmou, ale harmonogram stále dodržuji. Svoji tvorbu se mi podařilo udržet na uzdě právě díky poměrně přísnému programu, ve kterém tvořím. A jak se na to dívám dnes? Do roku 2023 mám ještě spoustu práce a bylo by ode mě nezodpovědné cokoli předpovídat. Nicméně k programu, ve kterém publikuji knihy přibyly i programy další. Jeden ve kterém tvořím drobné tisky, miniknihy a další literární artefakty neknižního charakteru a druhý ve kterém se věnuji tvorbě literárních site-specific instalací, ve kterých používám slovo či báseň mnohem více jako výtvarný prvek. Pro věčný tvůrčí přetlak občas zabrousím i k nápisu nebo streetartu, ale to už je mimo veškeré tvůrčí programy. Níže si můžete přečíst seznam a popis knižních publikací a několika sérií uměleckých předmětů, kterým se kontinuálně věnuji, ale zde chci poukázat ještě na jednu skutečnost, ke které se během této úvahy pořád vracím. Ve stavu autorství totiž nezáleží ani tolik na vzniklém textu, mnohem více záleží na míře jeho publikace, na jeho zveřejnění a přijetí.


Tím budiž řečeno, že na osobnosti autora do jisté míry závisí i přijetí jeho díla. Já si od začátku vysloužil pověst rebela, prokletého básníka, kontroverzního Kadmona a kdoví jaká ještě jsem dostával jména, a stále je ještě dostávám. Nikdy jsem si z toho mnoho nedělal, a svou tvorbu jsem vždy podřizoval především svobodě, svobodě se kterou se může jedinec vyjádřit jak chce a k čemu chce. Byly a dosud jsou v mém životě inspirační zdroje, které mne k této svobodě a k tvorbě ponoukají. Literatura, to nejsvobodnější ze všech umění, si nezasluhuje být ohýbána a lámána jen proto, aby se vešla do předem popsaných kategorií, zaslouží si, aby pro její svobodu autoři přinášeli oběti. A nejlépe jí mohou sloužit svou prací, neúnavnou, upřímnou, možná naivní, ale vždy ku prospěchu věci. Jeden můj blízký přítel kdysi vyřkl větu, že dnes už umí psát každý, a proto si každý druhý myslí, že tomu rozumí. Chtěl tím vyjádřit, s jakou zapeklitou situací se dnes musí autor potýkat, pokud nechce psát takzvaně komerčně. Já jsem toho názoru, že právě tato skutečnost je pro nás všechny, pro autory, obrovskou výzvou a možností jak normalizovat nové formy, nové styly, a aplikovat současná měřítka a současné hodnoty. Přes všechny obtíže, který zná každý profesionální psavec, nikdy v historii nebylo tak snadné stát se autorem, psát a publikovat.


Doufám, že jsem vám svou krátkou úvahou na téma autorství dokázal zprostředkovat alespoň částečně svůj pohled na věc, poskytnout sdílenou zkušenost a podělit se s vámi o radosti i starosti autorství. Nashledanou u nějakého dalšího textu se těší Adam Kadmon.


Krátký přehled umělecké tvorby:


Praha Kurevská (2013 Spiral Energy, Brno)

Sbírka noir povídek a flash prózy z polosvěta mužské prostituce a nočního života v Praze. Ve stejném roce vydána i jako e-kniha dostupná ne všech platformách. Ilustrováno.


Kdo Chodí Úvozem Mrtvých (2014 HereLove, Hradec Králové; 2015 Volvox Globator, Praha)

Sbírka hororů a legend z Podkrkonoší, kniha mapuje hlavní turistické atraktivity kraje. Druhé vydání obsahuje i formát e-knihy. V roce 2018 byla část knihy zpracována a uveřejněna jako audiokniha, nyní volně dostupná na https://www.youtube.com/watch?v=YwsANpwsl7A&t=143s


Helou City (2015 UG Pravěk, Praha; 2018 BackstageBooks, Brno)

Volný proud vědomí, bez cenzury, redakce a korekce. Velmi lyrická a silně rytmizovaná próza. Orgie metatextových narážek. Kniha byla v roce 2018 vydána v elektronické podobě, dostupná na všech platformách. Její část byla použita při tvorbě noisové audioknihy, kombinaci pokročilé elektronické hudby a mluveného slova.

V roce 2020 byla experimentální audiokniha zveřejněna:

https://www.youtube.com/watch?v=aQZ3HyfUd5A&t=12s https://www.youtube.com/watch?v=-lmfy98QuZY&t=64s https://www.youtube.com/watch?v=ee1y--LZ-FY&t=8s


Teď Mlčíš Dálkou (2016 Ateliery Braník, Praha)

Sbírka milostné a erotické lyriky A.K. a impresionistické malby nebe a moře od Josefa Chládka (barevné reprodukce). Náklad rozebrán.


Bohyni Nyx (2017 Ateiery Vlasta, Praha)

Sbírka noční poesie a útržků lyrických písní doplněná grafickou sérií Strmívání od Víta Ryšky (černobílé reprodukce). Navazuje na vydání ručně vázaných bibliofilií Bohyni Nyx (2009, 2011). Náklad rozebrán.


Literární Menu (2018 Ateliery Vlasta, Praha)

Experimentální artefakt užitého umění. Kniha - jídelní lístek. Podle literárních stylů a jevů si sami sestavíte své ideální počtení, od předkrmu, přes hlavní chody a nápoje až po zákusek. Náklad rozebrán.


Historky Mořských Vlků (2019 Ateliery Dělnická, Praha)

Sbírka autorských překladů a parafrází do češtiny dosud nepřeložených námořních historek a historií. Doplněno poznámkovým aparátem, medailonky zmíněných mořeplavců i námořníků a stručnou historií českého námořnictví. Mimo oficiální distribuční síť, lze objednat u autora


Ana Mia, malá červená knížka (2020 Ateliery Dělnická, Praha)

Sbírka povídek a flashprózy na téma poruchy příjmu potravy. Důraz na lyrickou složku je v závěru vyvážen silně epickým příběhem s historickým pozadím. Mimo oficiální distribuční síť, lze objednat u autora.


Básně Dokola (2013 - dodnes)

Série site specific instalací a uměleckých artefaktů založených na principu modlitebního mlýnku. Básně jsou zapsány na válcích, které se čtou otáčením. Otáčení vyvolává ve čtenáři harmonické pocity a lépe ho připravuje na přijetí zapsané poesie. Otáčením jsou básně "čteny" i když si s nimi jen pohrává vítr nebo gravitace. Stávají se tak věčně opakovanými modlitbami. V projektu Básně dokola se postupně odpoutávám od formy site-specific instalace a začínám vytvářet trvalejší artefakty a pohyblivé objekty.


Art Skart (2009 - dodnes)

Série drobných tisků, grafických listů, koláží, pohlednic a dalších artefaktů, na kterých jsou zapsány básně. V této sérii jsou aplikovány principy trash-art, tedy tvorby z odpadků a náhodně posbíraného materiálu. V rámci této série vzniklo velké množství různých forem, včetně miniknih a mikroknih, magnetek na zeď a další drobné literární galanterie. Projekt Art Skart postupně mění a stupňuje svou formu, nyní přechází až vytváření autentických předmětů denní potřeby naplněných skrytým poetickým obsahem.




124 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše